Jak správně zavázat tkaničku?
Také jste při obouvání bezradní? Nevíte, co si počít, jak správně tento módní doplněk použít? Uvázat kličku a pak uzel, nebo jen přehodit a pak uzel, levý konec dospodu nebo navrch... řeknu vám, je to ale fuška. Neklesejte na mysli a zkuste se řídit mými radami. Můj návod je tu pro vás tápající.
Tkaničky. Pojem v dnešním módním průmyslu. Kdo by se s nimi nesetkal? Zvláště oblíbené jsou u bot, tzv. šněrovacích, které získaly svůj název právě po těchto pomocnících k udržení boty na správném místě, tedy noze. Tkaničky ve své odnoži zvané tkanice mají také širší využití hlavně v šatnících dam, např. u dnes již ne tolik populární šněrovačky. Teď si povíme, jak funguje taková tkanička do bot, kde ji můžeme najít a jak ji nejlépe používat.
Tkaničku můžeme najít prakticky kdekoli. Ačkoli nejobvyklejší je její použití na botách, výjimkou není její umístění i na jiných místech ošacení či i vybavení. Může být umísťována vertikálně i horizontálně. Na její praktičnost a funkci to nemá vliv. Jen při některých umístěních je obtížnější její zavázání.
Nejprve je ale nutné si ujasnit, jak taková tkanička vypadá. Je to podlouhlý, neširoký kus tkaniny (odsud tedy její název), který je v dnešní době na koncích vybaven přitavenými válečky zabraňujícími třepení. Tkanička však může být vyrobena i z jiných materiálů, např. umělé hmoty (měkkých druhů, pro snadnější ohybnost), či kovů — řetízky, řetězy. Jako nevhodný materiál se prozatím jeví snad jen papír, ale kdoví s čím přijde pokrok a příští sezóna? Tkanička sama o sobě může mít různé délky. To závisí hlavně na jejím využití, velikosti boty a především prostoru, který bude sešněrovávat. Dalším důležitým parametrem tkaničky je její pevnost případně pružnost. Podle toho pak volíme sílu sešněrování. Je třeba mít na mysli bezpečnost nohy, která by vinou přílišného sešněrování nebyla dostatečně prokrvována. Tkaničky mají standardně mnoho barev. Barva však na samotnou funkčnost jakožto šněrovadla nemá vliv. Estetické hledisko je již kapitolou samou pro sebe. Jsme tu proto, abychom se tkaničku naučili používat.
Nejprve nalezneme vhodnou polohu pro operativnost s oběma konci tkaničky, při které se můžeme dobře pohybovat, abychom se při zavazování boty vyhnuli nebezpečí se stlačeným břichem či nahrnutím krve do hlavy, což může mít za následek až vážné zdravotní problémy. Pokud již tedy pohodlně sedíme a v rukách držíme tkaničky, můžeme začít. Výchozí poloha je na již zavázaném uzlu: pravý konec tkaničky v pravé ruce, levý konec tkaničky v levé ruce. Budeme vázat standardní uzel, pro některé jiné nebo složitější typy je třeba si nastudovat odbornou literaturu.
V pravé ruce utvoříme očko přeložením zhruba v jedné třetině od boty, bude to první klička. Levým koncem tkaničky pak obtočíme kličku u kořene jedním kroužkem. Ve vzniklém očku mezi botou a levou tkaničkou protáhneme očko, které si nejprve utvoříme opět tak v jedné třetině tentokrát levé tkaničky. Nyní máme dvě kličky. Popotahováním utáhneme. A máme zavázanou tkaničku! Jednotlivé kličky nyní upravíme na námi požadovanou velikost. Nutno ještě dodat, že někteří lidé samozřejmě na mašličku nezavazují, ale z bezpečnostního hlediska to není vhodné. Málokterá tkanička je dlouhá "tak akorát" a drží jen jedním uzlem. A zavázat několik uzlů je zase nepohodlné při rozvazování a opětovném vyzouvání a nazouvání.
Tolik tedy k této ve skutečnosti mnohem obsáhlejší kapitole. Tkanička je pojem, který nevymizí z našich slovníků ani za příštích několik tisíc let, stejně jako nevymizel za několik tisíc let minulých. Bude přivazovat plachty stanů osidlovatelů vzdálených planet, přichycovat vlajky vztyčované v objevených oblastech. Nenahradí ji knoflíky ani suché zipy, protože svou jednoduchostí a zároveň použitelností je stále daleko před nimi.
zdroj: [link]
tak se snaž Marius |
Hlavní strana
Napište nám
Přidat k oblíbeným
Košík: ![[+]](img/menu_plus.gif "Rozbalit")
Manuály
